Sbor ?eskobratrské církve evangelické

v Praze – Braníku

Historie sboru


Léta 1965?1975

V roce 1965 bylo zvoleno nové staršovstvo, tentokrát pouze dvanácti?lenné: Fr. Bísek, Fr. Burjánek, K. ?uda, K. Holoubek, V. Huli?ka, Ed. Janouškovec, O. Košík. ??ast na bohoslužbách klesla, místo náboženství se konaly v kostele biblické hodiny pro d?ti. ??ast na nich však byla mizivá. P?i váno?ní slavnosti ú?inkovalo 11 d?tí.
V roce 1966 zem?el bratr kurátor Košík. Novým kurátorem byl zvolen br. Adolf Prosek, do staršovstva postoupil náhradník Bed?ich Hošek. V tomto roce se ?lenové sboru dovzvídali o zm?nách v katolické církvi po vatikánském koncilu, jednak p?i návšt?v? br. fará?e Slupiny z NSR, jednak na extensích Komenského fakulty. Bratr fará? Pokorný kone?n? dostal cestovní pas a mohl navštívit sbor fará?e Slupiny v n?meckém Wuppertalu.
V roce 1967 se zvýšila ú?ast na ned?lních bohoslužbách, v ned?lní škole i na biblických hodinách pro d?ti. Na váno?ní slavnosti ú?inkovalo 24 d?tí. Mládež vedl Tomáš Bísek, k?esťanskou službu Máša Šormová. Konaly se rozhovory mezi marxisty a k?esťany. Rok dopadl dob?e i po finan?ní stránce. Synodní rada poskytla sboru dar 3 000 K?s na nutné opravy kostela.
Rok 1968 p?inesl mnohé zm?ny. Zlepšil se vztah státu a církve, církev p?estala mít pocit hlídané instituce, byla vyhlášena nová úprava vyu?ování náboženství. Lidé p?estali mít strach a za?ali se vracet do sboru. Vyvstal však nový problém: volné soboty. Lidé za?ali odjížd?t na víkend z Prahy, ?ešila se otázka, zda se mají konat bohoslužby b?hem týdne. Sbor navštívila osmnácti?lenná skupina mládeže z NSR. Byla uspo?ádána p?ednáška Jos. Hromádky ?Stojíme p?ed novými úkoly?, které se zú?astnilo více než 120 poslucha?ů. V ?íjny byl ustaven p?i branickém sboru evangelický skautský oddíl. Uskute??ovaly se schůzky t?í branických fará?ů (Pokorného, Jurka a Bendy), p?i kterých byla p?ipravena spole?ná shromážd?ní. Bylo stanoveno, že budou p?tkrát do roka, vždy s p?edem stanoveným tématem. První ekumenické bohoslužby se konaly 24. 11. 1968 v našem kostele s oficiálními zástupci v bohoslužebném rouchu. Téma: ?Boží slovo dnes?, ú?ast: 170.
Heslem roku 1969 bylo ?Pravda nás osvobodí?. V lednu se konal mimo?ádný konvent pražského seniorátu, na kterém bylo podáno 75 návrhů. ?ádný konvent musel být odložen, protože církevní ú?ad neschválil kandidátku ? konal se až 6. 9. 1969. Seniorem byl zvolen Boh. Betka. V únoru se konal synod, který u?inil ?adu závažných rozhodnutí. Synodním seniorem byl zvolen ThDr. Václav Kej?. V Braníku pokra?ovaly pravidelné ekumenické bohoslužby. Listopadových (téma ??tverý p?íchod Kristův?) se zú?astnili krom? původních t?í církví i adventisté.
V ?íjnu byl br. fará? Pokorný v kostele p?epaden. Lupi? vlezl v noci do kostela oknem. Když p?išel bratr fará? do kancelá?e, namí?il na n?j vet?elec pistoli a svázal jej. Sebral mu osobní v?ci, hodinky, peníze a doklady. V prosinci byl bratr fará? odvezen do nemocnice a tém?? dva m?síce nemohl kázat.
V roce 1970 m?l op?t p?ijet fará? Slupina z N?mecka, ale nedostal vstupní vízum.
V roce 1971 byli do staršovstva zvoleni brat?i a sestry Bísek, Doubrava, Holoubek, Janouškovec, K?ivohlavý, Mi?ejovský, Prosek, Ptá?ková, Ryšavá, šorm, Vágnerová, Vávrová. V ?íjnu se konala sborová slavnost, p?i které si sbor p?ipomn?l 25 let od svého založení. Kázal synodní senior Dr. V. Kej? a generální tajemník Svazu reformovaných církví br. Smith, odpoledne sen. Betka. Promluvili i fará?i sousedních sborů ? fará? Urban z Nuslí a Taich z Mod?an. Hudební po?ad p?ipravil br. Fila.
Rok 1972 byl pro branický sbor mimo?ádn? t?žký. Politická situace se zhoršila, vláda vyjád?ila nespokojenost s naší církví, národnímu výboru bylo nutno nahlásit veškeré opravy, které sbor cht?l d?lat. Ekumenická shromážd?ní se už nesm?la konat, pouze sestry ješt? spolupracovaly s bývalou ekumenickou k?esťanskou službou. Bratr fará? Pokorný t?žce onemocn?l a od srpna nemohl vykonávat svou práci. Staršovstvo shán?lo náhradníky na kázání i ostatní ?innosti, presbyte?i si rozd?lili služby v kancelá?i. Sbor administroval sen. Betka. Biblické hodiny vedl fará? Urban a Moravec, váno?ní slavnost, p?i které ú?inkovalo 21 d?tí, zorganizoval fará? Moravec, krátkým pásmem p?isp?la i mládež. 29. 12. 1972 bratr fará? Timoteus Pokorný zem?el.
Život sboru v roce 1973 byl poznamenán provizoriem, které nastalo po odchodu br. fará?e Pokorného i b?hem jeho dlouhé nemoci p?edtím. Sbor zahájil jednání s bratrem viká?em Lu?kem Rejchrtem, jehož kdysi navrhl fará? Pokorný jako svého nástupce. Byl t?eba žádat o státní souhlas. První bohoslužby L. Rejchrta v Braníku se konaly 5. 8. Novým duchovním branického sboru byl zvolen 12. 8. s platností od 1. 9. 1973. Nevy?ešena zůstala otázka bydlení. Byt po br. fará?i Pokorném musel být vyklizen. Br. Rejchrt dojížd?l z K?ižlic.
V roce 1974 koupila synodní rada dům v Hodkovi?kách a dala jej branickému sboru do užívání. Administrativní postup p?i koupi za?izoval br. kurátor Prosek. Spolu s architektem Doubravou organizoval i dostavbu domu. Sbor koupil materiál, n?které práce se d?laly brigádnicky. V roce 1975 byla budova kolaudována.
Na návrh liturgické komise synodní rady p?ijalo staršovstvo s velikými rozpaky model liturgie pro Ve?e?i Pán?. Mnozí to cítili jako katolizující prvek, který do evangelických bohoslužeb nepat?í. Nastaly i další zm?ny: reprodukovaná hudba p?ed bohoslužbami a pravidelné rodinné služby Boží každou první ned?li v m?síci. Váno?ní pásma byla nahražena váno?ními hrami. V roce 1974 krom? pásma nejmenších d?tí a mládeže byla uvedena hra ?O smrti a and?lu?, v roce 1975 hra ?Lo?, na níž se zpívá? za doprovodu malého orchestru. V roce 1975 p?edvedly d?ti i velikono?ní pásmo. Za velké ú?asti poslucha?ů byla uspo?ádána p?ednáška br. Molnára o Michelangelovi s diapozitivy a hudbou v podání Caanticorum jubilo a p?ednášky A. Kocny K?esťan a zdraví a L. Rejchrta Odkaz A. Schweitzera a J. S. Bacha.

Zp?t nahoru

Léta 1953?1964

V roce 1953 byla vytý?ena nová sborová hranice mezi Braníkem a Nuslemi ? k Braníku byla p?ifa?ena ?ást Podolí, po?et ?lenů sboru se zvýšil o 179. Do branického staršovstva p?ešli brat?i ?uda a Prosek, kte?í byli dosud ve staršovstvu v Nuslích. Po schválení kandidátky církevním tajemníkem bylo zvoleno nové staršovstvo: brat?i a sestry Bareš, Bísek, Burjánek, ?uda, Jurenová, Kone?ná, Košík, K?esáková, K?ížek, Huli?ka, Pospíšil, Prosek, Soph, Verner. ?lenové p?edchozího staršovstva, kte?í p?esáhli 70 let, požádali o p?evedení mezi náhradníky. Kurátorem byl zvolen Adolf Soph. Pro ?leny staršovstva zahájil bratr fará? Pokorný pravidelné vzd?lavatelné schůze.
Rok 1953 p?inesl m?novou reformu, která se nevyhnula ani branickému sboru. P?epo?et b?žného ú?tu v pom?ru 5:1 a hotovosti 50:1 neznamenal velkou ztrátu. Sborové hospoda?ení však bylo narušeno úplným zastavením placení salárů.
Náboženství se od roku 1953 u?ilo pouze v zájmových kroužcích. Všechny ostatní oblasti sborového života pokra?ovaly v plném rozsahu až do roku 1957. Bohoslužeb se zú?ast?ovalo prům?rn? více než 100 poslucha?ů, d?ti v ned?lní škole byly rozd?leny do p?ti skupinek. Nejvíc d?tí p?icházelo o vánocích ? v pásmech, v?tšinou sestavených bratrem fará?em Pokorným, ú?inkovalo vždy kolem padesáti d?tí. Každý rok byla konfirmace. K?esťanská služba, ve které bylo zapojeno více než 20 ?lenů sboru, m?la krom? pé?e o pot?ebné ?leny sboru na starosti také nemocnici v Sokolské ulici. Po?ádala i vzd?lavatelné p?ednášky a hudební nešpory. ?lenové staršovstva se zú?ast?ovali extensí na Komenského evangelické fakult?.
Od roku 1958 se za?al snižovat po?et d?tí v ned?lní škole i na nepovinných hodinách náboženství. Klesla i návšt?va bohoslužeb. Jako důvod byla uvád?na zam?stnanost žen, návšt?va jiných ned?lních akcí, pracovní ned?le.
P?i sborovém shromážd?ní bylo konstatováno, že ?rok 1959 nebyl snadný pro církev, ani pro kazatele, ani pro ?leny?. Tento rok byl pro branický sbor t?žký i z důvodů osobních ? ve v?ku 58 let zem?el Adolf Soph, který byl po dobu 13 let kurátorem. Bylo zvoleno nové staršovstvo: brat?i a sestry Bísek, Burjánek, ?uda, Dosp?l, Dvo?ák, Huli?ka, Jurenová, Košík, K?esáková, K?ivohlavý, Mottl, Prosek, šor. Tento rok byl pro branický sbor t?žký i z důvodů osobních ? ve v?ku 58 let zem?el Adolf Soph, který byl po dobu 13 let kurátorem. Bylo zvoleno nové staršovstvo: brat?i a sestry Bísek, Burjánek, ?uda, Dosp?l, Dvo?ák, Huli?ka, Jurenová, Košík, K?esáková, K?ivohlavý, Mottl, Prosek, šorm, Verner. Nikdo se však neodvážil p?ijmout funkci kurátora, který musel být hlášen na ONV. Po n?kolikrát opakované volb? funkci nakonec p?ijal MVDr. Old?ich Košík. Vedení k?esťanské služby p?evzala po sest?e Pokorné Máša šormová.
Na náboženství se v r. 1959 p?ihlásily jen 4 d?ti, po?et d?tí v ned?lní škole klesl na 22.
V roce 1960 ?NV neschválil výro?ní zprávu sboru. Musela být zkrácena, nesm?ly v ní být do té doby obvyklé údaje o po?tu d?tí a o aktivitách sboru. Církevnímu tajemníkovi musel být p?edložen seznam staršovstva. Veškerá práce s mládeží byla stížena ? sdružení mládeže ani ned?lní škola nesm?ly nic po?ádat. Staršovstvo apelovalo na ?leny sboru, aby evangelické rodiny udržovaly styk mezi sebou, když není možno uskute??ovat spole?enská setkání.
V roce 1961 bylo na konventu konstatováno, že ú?ast na sborovém život? poklesla, výuka náboženství zcela odpadla. Byli jsme jedinou církví, která si stále ješt? ponechávala archivy.
V roce 1962 poprvé nebyla konfirmace. Po?et d?tí v ned?lní škole klesl pod 10, po?et ú?astníků bohoslužeb na 60?65. Váno?ní slavnosti se zú?astnilo jen 42 osob. Sbor navštívila církevní tajemnice a vyžádala si seznam všech akcí, které se v Braníku konaly. Nejv?tší zájem projevila o ?innost mládeže.
I p?es útlum ?innosti sboru, pokra?ovali ?lenové staršovstva v návšt?vách extensí teologické fakulty, probírali nový p?eklad Bible, bratr fará? vedl kursy u?itelů ned?lní školy ve Vrbn? a pracoval v hymnologickém odboru synodní rady na p?íprav? nového zp?vníku jako p?edseda žalmového odboru. Konaly se p?ednášky a vzd?lavatelné ve?ery.
V roce 1963 p?erušila izolovanost sboru návšt?va 19 hostů z Valdenské církve. ??astnili se hudebních nešpor, na které p?išlo 100 brat?í a sester, a?koliv v té dob? byla prům?rná návšt?va bohoslužeb polovi?ní. V roce 1964 navštívil sbor fará? Slupina z Wuppertalu a vypráv?l o život? k?esťanů v západním N?mecku.

Zp?t nahoru

Léta 1946?1952

První sborové shromážd?ní samostatného farního sboru v Braníku bylo svoláno na 6. 10. 1946. Shromážd?ní ?ídil senior K. P. Lanštják. P?e?etl p?ípis synodní rady o povolení farního sboru ?CE pro Braník a Hodkovi?ky, se sídlem v Braníku, s ú?inností od 1. 9. 1946. ?ídil i volbu prvního staršovstva. Bylo zvoleno dvanáct ?lenů: Pavel Bareš, Josef Bílek, Růžena Dlasková, Václav Hlava, Ludmila Hloušková, Václav Huli?ka, Old?ich Košík, Josef K?ížek, Jan Pospíšil, Otakar Sitte, Adolf Soph, Václav Verner. Sou?asn? bylo zvoleno p?t ?estných ?lenů staršovstva: Karel Balcar, Antonín štolc, Jan Kone?ný, Ludmila Strnadová a Vojt?ch Vaní?ek. Byli to ti, kdo již v p?edhozích letech pracovali ve výboru kazatelské stanice. Po slibu staršovstva a modlitb? shromážd?ní povstalo a zazpívalo píse?, která m?la všechny provázet do dalších let: ?Bože, vylejž požehnání na všechny nás s výsosti, dejž, ať ctíme p?ikázání slova tvého s radostí, apoštolské u?ení jest nám dáno k spasení, bychom Krista, vůdce, znali, hlasu jeho poslouchali.?
Kurátorem byl zvolen br. Soph, ?estným kurátorem br. Balcar. V roce 1947 nastoupil do staršovstva na místa sester Dlaskové a Hlouškové ing. Bísek a sestra K?esáková, v r. 1951 místo bratra Hlavy František Burjánek. Braník byl farním sborem, nem?l však vlastního fará?e. Br. Segert, který byl viká?em branické kazatelské stanice od roku 1943, sloužil v Braníku i nadále, p?estože v roce 1946 již pracoval na fakult?. V roce 1947 jej vyst?ídal br. viká? Jokl. Sloužil v Braníku do srpna 1948, kdy odjel na studijní pobyt do Kanady. Od ledna roku 1949 vypomáhal v Braníku a v Mod?anech nuselský viká? Harych. Fará? Urbam, který byl i nadále administrátorem branického sboru, však naléhal, aby si Braník nalezl n?koho jiného, protože viká?e Harycha pot?eboval v Nuslích. Povolání vlastního fará?e však bylo podmín?no bytem, který se sbor marn? snažil získat. V r. 1950 staršovstvo schválilo, že bude podán návrh na volbu Timotea Pokorného z Olomouce. V roce 1951 bratr Harych t?zce onemocn?l a koncem roku zem?el. Na branické kazateln? se st?ídala ?ada kazatelů. Kone?n? se poda?ilo sehnat alespo? provizorní byt pro fará?e. V prosinci 1951 byl p?i volebním sborovém shromážd?ní zvolen za prvního fará?e branického sboru bratr Timoteus Pokorný. Instalace se konala 2. 3. 1952. Bratr Pokorný byl ochoten p?ijmout nabídnuté provizorium ? tehdy netušil, že tyto suterénní místnosti bude i s rodinou obývat po celou dobu dvacetileté služby v Braníku.
Po ustavení farního sboru se bohoslužby konaly, stejn? jako v p?edchozí dob?, v modlitebn? ?eskoslovenské církve v P?ívozní ulici, biblické hodiny a ned?lní škola v suterénní místnosti naproti m?šťanské škole, schůze staršovstva v místnosti propůj?ené ing. Pospíšilem. S nevyhovujícími prostorami se brani?tí evangelíci potýkali i v p?edchozích letech. Proto již p?ed ukon?ením války p?ipravil ing. Bareš plány na stavbu zd?ného kostela s menšími shromaž?ovacími místnostmi, kancelá?í a farou. Povále?ná doba však nebyla tak p?íznivá, jak se o?ekávalo. Kostel ve st?edu Braníka nebyl povolen, shromážd?né finan?ní prost?edky byly znehodnoceny.
V roce 1947 p?edložil ing. Bareš nový plánek, tentokrát na provizorní d?ev?ný kostel, který by mohl sloužit 5?10 let, dokud nebude postaven kostel definitivní. Staršovstvo odsouhlasilo stavbu tohoto kostela v lomu. Sou?asn? odhlasovalo povinnost každého ?lena sboru odpracovat alespo? 15 hodin na stavb?, p?ípadn? tyto hodiny vykoupit. V zá?í 1947 se za?alo upravovat staveništ?, do konce roku byly hotovy základy, v dubnu 1948 byl kostel postaven. P?i stavb? kostela bylo odpracováno 1 682 brigádnických hodin. Finan?ní dary farníků ?inily p?es 66 000 K?, 250 000 K? dostal branický sbor od Jeronymovy jednoty jako hlavní dar lásky, 300 000 K? si půj?il od záložny. Deset ?lenů sboru ru?ilo za splacení této půj?ky. 9. kv?tna 1948 byl kostel slavnostn? otev?en. (Pozd?jší žádost o pozemek na definitivní kostel nebo alespo? o povolení stavby fary vedle provizorního kostela byla zamítnuta).
Rok 1948 p?inesl nejen radost z vlastního kostela a z rozvoje všech odv?tví sborové práce, ale i obavy z politického vývoje. 18. ?ervna bylo staršovstvo informováno o státní kontrole církví, zestátn?ní církevního majetku a omezení vyu?ování náboženství. (doslovná citace ze zápisu: ?systém tento p?ipomíná dobu císa?e Josefa II.?). Tato omezení se však za?ala projevovat až v pozd?jších letech. Do roku 1952 po?et ?lenů sboru stále p?esahoval 730, prům?rná ú?ast na bohoslužbách stoupala (90 p?ítomných), do ned?lní školy chodilo stále 35?40 d?tí, na náboženství chodilo stále ješt? více než 100 d?tí (v r. 1949 128 d?tí).
Po celá léta pracoval ve sboru sociální odbor, který byl v roce 1949 zm?n?n na kruh sester. Sestry se scházely jednou m?sí?n?, po?ádaly p?ednášky, bazary s kulturním programem, p?i kterých prodávaly p?edm?ty, které pro tento ú?el vyrobily. Získané finance používaly na sociální práci. Od roku 1952, kdy byly bazary zakázány, po?ádaly sestry n?kolikrát do roka hudební nešpory.
V roce 1950 byl z?ízen zvláštní finan?ní fond na koupi varhan ? nakonec bylo koupeno harmonium. P?i bohoslužbách hrál bohoslovec br. Hána, od roku 1952 Hana Burjánková (totožná s dlouholetou varhanicí Hanou Vágnerovou).

Zp?t nahoru

Léta 1942?1946

Kazatelská stanice v Braníku byla z?ízena 1. ledna 1942.
V dubnu 1942 byl zvolen výbor kazatelské stanice (na šest let s tím, že po t?ech letech bude polovina vylosovaných ?lenů znovu volena na dalších šest let):
Karel Balcar ? p?edseda, Antonín štolc, Alois Rákosník, Jan Pospíšil, Vojt?ch Vaní?ek, Josef Bílek, Old?ich Košík, Jaroslav Mottl, Pavel Bareš a náhradníci Josef K?ížek, Karel Zbytovský, Marta Jurenová a Jarmila Jiránková. Bylo usneseno, že ?lenkou výboru bude vždy i p?edsedkyn? odboru sociální pé?e. (V kv?tnu byl ustaven 25?lenný sociální odbor a p?edsedkyní zvolena Anna Vaní?ková ? pozd?ji ji vyst?ídala s. Strnadová). Z moci svého ú?adu se stal ?lenem výboru i fará? mate?ského sboru br. Dobiáš (od zá?í 1942 jeho nástupce, fará? Urban). Schůzí, které se konaly v kancelá?i Ing. Pospíšila, se zú?ast?oval i viká? uvoln?ný pro branickou oblast ? br. František Janovský (od ?ervence 1943 viká? Stanislav Segert). V únoru 1944 byli do výboru kooptováni za Hodkovi?ky brat?í Kone?ný a prof. Jokl. V r. 1945 byli zvoleni ješt? brat?i Bísek, Há?ek, Hlava, Hloušek, Huli?ka, Serbus, Soph, šnajberk a sestra Dlasková.
Duchovní prací v nové kazatelské stanici byl pov??en nuselský viká? František Janovský, který již p?ed tím v branické oblasti pracoval. Po jeho odchodu na sbor v Kovánci byl nuselským staršovstvem zvolen viká?em pro branickou oblast br. Stanislav Segert. V Braníku kázal poprvé 11. ?ervence 1943. Jednou m?sí?n? vystupoval na kazatelnu i starý bratr fará? Juren, který se do Braníka p?est?hoval po ukon?ení své fará?ské ?innosti. Na po?est jeho 80. narozenin se konaly v roce 1944 slavnostní bohoslužby, kterých se zú?astnil i tehdejší synodní senior, Dr. Josef K?enek.
Práce výboru se rozb?hla ihned po dubnových volbách. Koncem dubna 1942 navštívil schůzi výboru senior Lanštják. Projevil radost ze vzniku nové kazatelské stanice. Vyzval branické, aby mysleli na budoucnost (kdy bude t?eba zvýšit po?et samostatných sborů tak, aby na jednoho fará?e p?ipadlo 2 000 ?lenů, a ne stávajících 4 000) ? pokud zvýší salár, budou moci žádat o z?ízení filiálního sboru a o vlastního fará?e, ovšem za p?edpokladu, že pro n?j budou mít byt. M?li by myslet i na vlastní kostel a již nyní z?ídit stavební fond.
Výbor vzal tuto výzvu vážn?: p?ipravoval podklady pro z?ízení filiálního sboru, po?ítal, kolik pen?z by pot?eboval na plat fará?e a na provozní výdaje (vše by sbor musel financovat sám), p?ipravil seznam ?lenů, vyty?ení obvodu sboru, shán?l volné místnosti, jednal s mate?ským sborem v Nuslích. Všechny žádosti byly nakonec zamítnuty ? po dobu války nebyly filiální sbory povoleny.
P?esto po dvou letech získal Braník jistou samostatnost, když se 1. 1. 1944 stal sídlem sdružených kazatelských stanic v Braníku (katastrální území Braník a Hodkovi?ky) a v Mod?anech. Salár vybíral Braník a hradil plat duchovního. Statut, který upravoval vztah t?chto kazatelských stanic k mate?skému sboru v Nuslích stanovil, že viká? vy?len?ný pro práci v této oblasti bude konat bohoslužby 3? m?sí?n? v Braníku, 2? v Mod?anech, 1? ve Vraném a 1? v Jílovém. Biblické hodiny m?l v Braníku i v Mod?anech, pé?i o mládež, ned?lní školu, pastoraci a náboženství v celé oblasti. Diaspora byla rozsáhlá ? od Braníku podél Vltavy a Sázavy až k Týnci nad Sázavou. V r. 1944 m?l Braník 615 ?lenů, Hodkovi?ky 206, Mod?any a okolí 467, Vrané 65, Jílové 156. Protože se ?innost obou kazatelských stanic zna?n? rozrostla, za?aly od za?átku roku 1945 ob? stanice hospoda?it samy, uvažovat o dalším duchovním a pracovat na výstavb? dvou samostatných sborů.
Bohoslužby se konaly v kapli církve ?eskomoravské (pozd?ji ?eskoslovenské) v Braníku v P?ívozní ulici. Za?ínaly již v 8 hodin. Dbalo se na to, aby kon?ily p?esn?, protože po deváte hodin? musela být modlitebna uvoln?na pro ?leny vlastní církve. Nedostatek vhodných shromaž?ovacích místností doléhal na sbor stále tíživ?ji. Nebyl prostor pro konání biblické hodiny (v Hodkovi?kách se za?aly konat biblické hodiny v domácnostech). Do pronajaté místnosti se p?est?hovala i ned?lní škola. D?ti tam však necht?ly chodit. Obrat nastal až v r. 1944, kdy díky nesmírné laskavosti nové u?itelky ned?lní školy, sestry Dlaskové, p?icházelo do této nevyhovující místnosti místo 25 d?tí z minulého roku n?kdy až 60 d?tí. V roce 1945 se ned?lní škola p?est?hovala do nové místnosti, kterou propůj?il br. Kejdana.
Sdružení mládeže bylo založeno na podzim roku 1943. V roce 1944 p?icházelo na schůzky mén? mladých lidí ? projevila se pracovní povinnost. Vyu?ování náboženství bylo p?erušováno poplachy. V kv?tnu 1944 se v Braníku konala první konfirmace, spole?ná pro Braník a Mod?any. Bylo konfirmováno 22 mladých brat?í a sester. Sbor neustále hledal možnosti, jak získat vhodné místnosti. Bratr šnajberk nabídl, že po skon?ení války by mohla být upravena stodola u jeho domu na prozatímní modlitebnu a kancelá?, než by se postavil kostel. Jednal též s výborem, že na stavbu kostela daruje sboru pozemek na Skalce. V ?íjnu 1944 bylo rozhodnuto konat sbírku na stavební reservu na stavbu kostela, která za?ne ihned, jak jen to bude možné. Na vkladní knížku byla uložena ?ástka 7 820 K. V únoru 1945 ?inila stavební reserva již 60 000 K. Na památku dcery lekárníka šnajberka, která tragicky zahynula p?i náletu, byla stavební reserva; p?ejmenována na ?Stavební fond Jarmily Šnajberkové?. Po válce dosáhla reserva výše 120 000 K. V té dob? již arch. Bareš vypracoval p?edb?žný návrh na stavbu církevní budovy, kde by byl nejen chrám, ale i shromaž?ovací místnosti, kancelá? a fara. P?edpokládalo se, že sbor získá pozemek ve st?edu Braníka.
20. 5. 1945 se konala první povále?ná schůze výboru. P?ítomní uctili památku t?ch, kdo se osvobození nedo?kali. Pak za?ali usilovn? pracovat, s dův?rou, že se jim v krátké dob? poda?í uskute?nit plány, které ve válce nemohli splnit. Znovu žádali o povolení samostatného sboru a duchovního, žádali o p?id?lení bytu pro fará?e, Jeronymovu jednotu žádali o podporu na budoucí stavbu chrámu. žádali magistrát o sm?nu pozemku, který daroval sboru lekárník šnajberk, za pozemek obce pražské na Skalce u Studeného. Snažili se získat místnost ve škole pro ned?lní školu, jednali o možnosti pronájmu biografu Vltava, kde by se získal byt pro duchovního, kancelá? a sborové místnosti, uvažovali o tom, že by sbor p?evzal národní správu vily ?Hildegarda? po N?mcích. V?tšina t?chto snah byla marná. Jedno se však poda?ilo: dnem 1. 9. 1946 se Braník stal samostatným farním sborem.

Zp?t nahoru

Léta 1929?1941

P?ed rokem 1929, kdy byl stavební ruch v různých ?ástech Prahy v nejv?tším rozkv?tu, zůstával Braník v klidném, volném vývoji, a teprve v pozd?jších letech uv?domili si mnozí, že Braník leží v půvabném údolí Vltavy a na vůkolních návrších lze získati zdravé, p?íjemné a ú?elné bydlení p?edstihující jiné výstavn?jší ?ásti Prahy.
Malý po?et p?íslušníků naší církve zv?tšoval se stálým p?ibýváním pražských i jiných p?ist?hovalců, ale jednotlivci stále zůstávali ?leny sborů, ke kterým d?íve p?íslušeli. Teprve po ustavení nuselského sboru soust?edil tento všechny ?leny a také brzo poznal, že je v Braníku nutno zahájit samostatnou duchovní práci. Této práce ujal se první fará? nuselského sboru bratr J. Dobiáš a po p?edchozích návšt?vách všech rodin zahájil nepravidelné bohoslužby v ned?li odpoledne dne 12. kv?tna 1929 ve staré branické škole. Po?áte?ní tato práce setkala se s velkým pochopením v tehdejší málo ?etné ?eskobratrské rodin?, která navšt?vovala piln? bohoslužby. Po bohoslužbách byla konána ned?lní škola, konaly se i váno?ní nadílky a slavnosti o Dni matek. V za?átku působilo velikou starost obstarávání vhodné místnosti pro konání bohoslužeb. Také bratr fará? Dobiáš nemohl se v?novati Braníku tak ?asto, jak by bylo t?eba, neboť siln? rostoucí nuselský sbor a novostavba chrámu vyžadovaly v?tšinu jeho ?asu. Po dostav?ní nuselského chrámu v r. 1934, když byly získány velké bohoslužebné místnosti, byly bohoslužby v Braníku p?erušeny s tím, že brani?tí budou docházeti do Nuslí. ?asem se však shledalo, že spojení Braníku s Nuslemi není tak p?íhodné, jak se p?edpokládalo, neboť mnozí brat?i a sestry jezdili rad?ji ke Klimentu nebo do jiných sborů s výhodn?jším spojením, takže nastávala nová rozt?íšt?nost. Po t?chto nep?íznivých zkušenostech, kdy v roce 1938 p?ibrán byl nuselským sborem k pomoci bratru fará?i Dobiášovi bratr viká? J. A. Pavlinec, bylo možno v Braníku zahájit novou duchovní práci. V této dob? byl již Braník mnohem více zastav?n a osidlen než v roce 1929 a také ?eskobratrská rodina se zna?n? zv?tšila.
Byl to bratr viká? Pavlinec, kdo navšt?voval neúnavn? den po dni, týden po týdnu všechny naše rodiny a svolával je ke slovu Božímu do spole?ného shromážd?ní v Braníku. Tak po t?íleté p?estávce mohli jsme se ú?astniti dne 13. listopadu 1938 prvých bohoslužeb v nové modlitebn? ?eskomoravské církve v P?ívozní ulici. Od tohoto dne byly konány bohoslužby pravideln? každou prvou a t?etí ned?li v m?síci, mimo prázdnin. Teprve nyní za?ali jsme se p?i pravidelných bohoslužbách vzájemn? poznávat a tím tvo?en byl p?edpoklad pro nyn?jší kazatelskou stanici a budoucí sbor. Bratr viká? Pavlinec i mimo bohoslužebné dny navšt?voval naše rodiny, poznával jejich p?ání a tužby a byl mezi námi stálou, neúnavnou hybnou spojovací silou povzbuzující k rozší?ení a upevn?ní zapo?até duchovní práce. Po krátkém působení viká?e Pavlince do konce prvé polovice roku 1939, kdy nastoupil místo fará?e ve Hvozdnici, pokra?oval v zapo?até duchovní práci bratr viká? Janovský. Nespokojil se s již vykonanou prací svého p?edchůdce, ale dále hledal nové možnosti k rozší?ení a upevn?ní duchovního života v Braníku. Setkával se s pochopením, a tak poda?ilo se mu za podpory bratra fará?e Dobiáše dáti podn?t k utvo?ení kazatelské stanice.
Dne 16. b?ezna 1941 p?ednesl bratr fará? Dobiáš na valném shromážd?ní v Braníku návrh na statut kazatelské stanice, který byl jednohlasn? p?ijat, a sou?asn? zvolený p?ípravný výbor byl pov??en k ustavení kazatelské stanice. Porozum?ním bratra fará?e Dobiáše a staršovstva nuselského sboru bylo toto projednání p?ípravnému výboru velmi usnadn?no, a tak byla kazatelská stanice staršovstvem povolena a seniorátním výborem koncem roku 1941 potvrzena.
Usilovnou prací bratra viká?e Janovského p?i ned?lních bohoslužbách, vyu?ováním náboženství ve škole, z?ízením ned?lní školy, kterou vedla sestra Janovská, rostla trvale ú?ast p?i bohoslužbách i v ned?lní škole. A tu nastala nová svízel s vhodnou místností. Na ja?e p?est?hovali jsme se z nedosta?ující již místnosti ?eskomoravské církve do malého sálu sokolovny. Tam jsme mohli konati bohoslužby v půl deváté bez ?asového omezení každou ned?li a po bohoslužbách mohla býti ned?lní škola. P?esto, že byly bohoslužby každou ned?li, ú?ast neochabla, naopak se stále zv?tšovala. Zde také nás za?al ?asto posilovat Božím slovem bratr fará? v. v. Juren, který se usídlil v našem obvodu. Po krátkém ?ase museli jsme se znovu vrátiti do bohoslužebné místnosti ?eskomoravské církve, která nám tímto vyšla ochotn? vst?íc, za což jsme jí velice povd??ni.
K založení nového sboru pracujeme v bratrském porozum?ní a shledali jsme již, že mnohé, snad zdánliv? neuskute?nitelné, cíle mohou býti ob?tavostí našich brat?í spln?ny, a? prozatím nejsou navenek patrny. Doufáme, že v brzkých dobách umožn?no nám bude postaviti vlastní důstojný stánek k zapo?atému bohulibému cíli.

Zp?t nahoru

Foto kostela z roku 2008


Kindly Select Section 4 Category from Customizer link under Add page Sections